Abaddon, Balada Dračí (mix)

13. ledna 2007 v 6:15 | IX325 |  lit. potvorba
4.2.2005

A smích dětí je náhle přerušen. Nevinná hra těch naivních duší je jako kouzlem ve zlomku vteřiny ukončena, když všechny ty jejich modré oči se upřou k ženě. Bába kořenářka, nedůvěryhodná a tajemná osoba se totiž právě vyřítila ze svého příbitku. Ani nezavře dveře od své chatrče, nedbá na zablácenou ulici a jako šílená se hrne ven s očima upřenýma k obloze....

I přes špinavé cáry, vrásčitý obličej a nízkou, shrbenou postavu, vzbuzuje v dětech úctu....

A tak se i ty jejich modré oči přesunou k modrým nebesům a hledají, co je příčinou jejího chování.
Ale nic nevidí, tak zpět k té podivné ženě sklouznou, a ta s užaslým pohledem a otevřenými ústy stále zírá někam do dáli, dáli kam jejich oči nemají čanci dohlédnout.

---------------------------------------

Matka bere své dítě do náruče a rukou mu zakrývá ty jeho vyděšené oči. Svým během se ho snaží ochránit před smrtí, svou rukou jeho zrak před hrůzou....

Žena v cárech bez jediného pohybu přihlíží jak se k ní blíží velký stín, vlasy jí začnou vát a výraz ohromení se stupňuje, a než jí stín obklopí, roztaje v proudu rudého plamene.

A matka s dítětem v náručí utíká, a stejně tak více a více vyděšených lidí. Ale nikdo kdo člověkem v ten den je, není hoden úniku, ba ani malé šance o osudu svém rozhodnout. Tak, jako vždy.

Rychlost ženy běžící o dva životy je ničím v porovnání s rychlostí kterou živí tisíce padlých. A dítěti jen výkřik jeho matky a ostrý dráp který jí z prsou vyrazí, napoví že se narodilo do rasy né z nejsilnějších.

---------------------------------------

A tak se černý stín prohání mezi pobíhající zvěří, jako masožravá můra mezi muškami. A kdysi snad příbytky jen dýmem krášlí modrou oblohu.

Mladá dívka u potoka stínem zastižena, snaží se uniknout mezi stromy, ale její tělo ani vůle nestačí a vzápětí s křikem míří do oblohy, kde její mladost k posilnění silnějšího poslouží.

Ještě než se poslední cáry masa a kapky krve snesou k zemi, pohled upře se na postavy blíštivé, na blízkém kopci zděšené.

-------------------------------------

Obrněná paže pozvednutá k nebesům a jediné slovo " Abaddon" doprovází pohledy mužů na koních. A ti se rozjedou z kopce vstříc doutnajícím troskám.

A tak Abaddon sleduje blíštivé postavy jak se ženou z kopce, a pak se jako černá ruka osudu z výšky k nim vrhá.

-------------------------------------

Podivná gesta, nějaké pokřiky a záblesky tasených zbraní napovídají že rytíři jsou odhodláni za krále lidí a národ svůj život položit.

Abaddon, né odhodlán, nýbrž určen ke splnění úloh svých připravuje své božské tělo k boji. Černé šupiny ještě více tmavnou lepkavou hmotou, předtím snad ostré ale nyní přímo chirurgické drápy se svou délkou a tvarem připravují trhat to co lidé nazývají títánskou ocelí, a řady bělostných zubů se plní jedovatými slinami.... těší se na delikátní krev svatých bojovníků.

---------------------------------------

Mág v přibližujícím se páru temných očí vidí zkušenosti a děs které jen v starých knihách popisovány viděl. Se jmény lidských bohů na rtech obklopí družinu světlem z oblohy sebraným, i když podléhá pochybám....

-------------------------------------

Abaddon zná to světlo dobře,
a ví co za ním se skrývá,
však je jen skořápkou zemské modře,
dál se málokterý smrtelník podívá.

Tak s třeskem v prach a v bláto světlo padne,
když drak v očích moudra se zábleskem,
z výšky na věřící muže slétne.

A ruka už bez šancí,
zbraň o zbroj tu černou zlomí,
když tělo se navrací,
do sedla a bez vlády.

Nežli další ostří sekne,
tak se rytíř v bláto smekne,
bez glancu a bez vlády,
však co by zmoh, bezhlavý....

Pařát větší jeho hlavy,
končí píseň mágovu,
když s ní v drápech tělem mává,
rudě barví oblohu.

Bez jezdců, jen v stínu prchat mohou,
koně krásné, huby s pěnou,
a tak než tam zemřou strachy,
to potrvá jenom chvilku,
je po všem tom hrůzném boji,
přichází čas odpočinku.

-------------------------------------

Bez končetin, bez žehnání,
za pravdu a míru přání,
s láskou lidskou v paměť vrytou,
leží tu a ležet budou.... až do svítání.

Pak přichází zmrtvýchvstání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama